Co víme o Velikonocích?

Několik informací k fenoménu Velikonoce...
Používáme ta slova každý rok na začátku jara: Velikonoce, jidáše, beránek, kraslice, řehtačky. Víme ale vždy, co znamenají a symbolizují?
Datum Velikonoc není pevně stanoveno, slaví se po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Proto mohou být kdykoli mezi 22. březnem až 25. dubnem.


Velikonočnímu týdnu se také říká velký, svatý nebo pašijový a každý den má své jméno: Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota. Neděle se označuje jako Hod boží velikonoční.


Jidáše - pečivo z kynutého těsta ve tvaru válečku. Ten symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš. Mohou být i různě motané, mít tvar placky nebo ptáčků.


Beránek symbolizuje památku Krista. Ten byl jako nevinný beránek obětován na kříži. V židovské tradici připomíná dobu, než Židé odešli z Egypta.


Kraslice - slovo, které původně označovalo červené velikonoční vejce. Za typické barvy pro Velikonoce (také proto, že bylo možné získat je z přírodních látek) se považují: červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá, ale také černá. Barevnými vejci dívky platily za blahodárný akt vyšlehání.


Řehtačky, ale i klapačky, mlýnky, trakářky a různé doma vyrobené nástroje vydávající rámus mají svolávat k bohoslužbám v době,kdy ve čtvrtek umlkají zvony (odlétají do Říma). Zvony se opět rozezní na Bílou sobotu při zpěvu Gloria.




Datum Velikonoc určily tabulky

Pro určování správného data Velikonoc se užívaly tabulky. V křesťanské církvi sice postupně převládalo slavení Velikonoc první neděli po prvním jarním úplňku, ale s ohledem na tehdejší znalosti astronomie, byl těžké poznat, kdy nastal právě tento čas. Proto lidem pomáhaly právě tabulky.
Nejstarší tabulku sestavil alexandrijský biskup Dionysius, který zemřel v roce 264. Jeho pokračovatelé zjistili, že data Velikonoc se vždy ve stejném pořadí přesně opakují po 532 letech.
K nejpoužívanějším patřily tabulky, které sestrojil v osmém století anglosaský mnich Beda Venerabilis (Ctihodný).
Tabulky bývaly součástí misálů, knih s mešními texty. Křesťané v různých částech světa tak slavili Velikonoce jednotně, což bylo velmi důležité ve středověku, kdy šíření informací bylo obtížné a pomalé.
Velikonoce ovlivňují celý církevní rok, protože se z nich odvozuje celý jeho průběh i data řady dalších svátků, například konec masopustu a začátek předvelikonočního půstu, letnice nebo svátek Božího těla.
Z velikonočních tabulek vycházejí i moderní chronologické tabulky. Ty dnes používají zejména historikové a archiváři při datování dávných písemností. Badatelé v českých zemích používají hlavně příručku, kterou před druhou světovou válkou sestavil profesor Univerzity Karlovy Gustav Friedrich.





Pondělí předvelikonoční je modré

Velikonoce jsou pohyblivými svátky, které připadají na neděli následující po prvním jarním úplňku. Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probouzení se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat. Velikonoční svátky předznamenávají postní neděle, které vystřídaly masopusty.
Velikonoce jsou pohyblivými svátky, které připadají na neděli následující po prvním jarním úplňku. Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probouzení se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat. Velikonoční svátky předznamenávají postní neděle, které vystřídaly masopusty.

ŠEST POSTNÍCH NEDĚLÍ

První byla nazývána Pučálka, někde také Pytlová či Liščí. Její název jeodvozen od pokrmu "pučálka", což byl předem naklíčený hrách, který sena suché pánvi opražil a podával sypaný pepřem, někde cukrovaný nebo polévaný medem. Proč pytlová? Název byl odvozen od režného pytlovéhoroucha postního. A liščí? - Matky pekly preclíky, které pak děti našly navěšené na barevných stužkách na vrbových proutcích nebo na ovocnýchstromech. Tyto přípravy byly konány v tajnosti a dětem se říkalo, že jim preclíky nadělila liška.

Druhá neděle byla Černá, jinde Pražná nebo Samometná. Černou se nazývala podle černého oděvu žen, kterým se připomínalo ukřižování Krista. NázevPražná byl spojen s pokrmem "pražma", připraveným z upražených naklíčených zrn. Druhá postní neděle byla také dnem úklidu, proto Samometná.

Třetí neděle byla Kýchavá. Kdo v tento den třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok.

Neděle Družebná byla čtvrtá v pořadí. Chlapci a dívky se scházeli ke společným posezením, každý přinesl nějakou svačinu, kterou pak společně snědli.

Pátá postní neděle byla nazývána Smrtná. Ze vsi se vynášela smrtka a přinášelo se léto. Smrtka - Morana - Mařena jsou slovanské názvy bohyně smrti a zimy. Nejčastěji byla zhotovena ze slámy a ustrojena do ženských šatů. Morana byla připevněna na vysokou tyč a v čele průvodu vynesena za ves, kde byla vhozena do vody, nebo upálena.

Poslední ze šesti nedělí před velikonocemi je Květná. Ta byla vyhrazena svěcení kočiček a vrbových prutů.





PAŠIJOVÝ TÝDEN
Po Květné neděli následoval pašijový týden. (pašije - latinský výrazvyjadřující utrpení). Květnou neděli tak následovalo Modré (někde Žluté) pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod boží velikonoční a Červené (Velikonoční) pondělí.
Modré pondělí a Šedivé úterý mělo pouze své názvy a mimo mše svaté se v tyto dny žádné obřady nekonaly.
Název pro středu prý pochází od toho, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by seškaredil po všechny středy v roce.
Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Hospodyně toho dne vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Kdo prý snědl předvýchodem slunce pečivo nebo chléb pomazaný medem, bude bezpečný před uštknutím hadů a žihadly vos a sršňů...





Velikonoční kaktus rozkvete i bez koledy

Proti mazancům, pomlázkám a zajíčkům má velikonoční kaktus jednu výhodu: hlídá si příchod jarních svátků sám a nikdy nezapomene, že už se blíží. "I když nejsou blízce příbuzní, podobá se velikonoční kaktus na první pohled vánočnímu. Jeho červené nebo oranžovočervené květy jsou však pravidelné, na rozdíl od těch, které rozkvétají v prosinci. A i v době, kdy právě nekvetou, můžete oba bratrance rozeznat: velikonoční kaktus má zelené články listů obroubené nápadným červeným lemem," popisuje Jaroslav Ullmann, kurátor sbírky kaktusů a sukulentů Botanické zahrady Univerzity Karlovy.
Ačkoliv by to bylo stylovější, nepochází velikonoční kaktus z Velikonočního ostrova, nýbrž z Brazílie, ze státu Santa Catarina. Neroste v pouštích, jak by se na kaktus slušelo, ale na stinnějších místech, v pralesích - často i v korunách stromů. Proto mu i doma vyberte stanoviště, kam se neopírá prudké slunce, a nenechte jej - zejména v době květu - přeschnout.
Po odkvětu nechte rostlinu tři až čtyři týdny odpočinout na chladnějším místě a s minimální zálivkou. Potom ji pošlete na rekreaci do zahrady, nejlépe v závěsné nádobě do větví stromu, a až do doby, než nasadí poupata, jí jednou měsíčně přilepšete plným hnojivem.
V době nasazení poupat - to už bude kaktus dávno doma - potřebuje dostatek draslíku, který je důležitý pro vývoj květů. Ale hlavně: žádný pohyb. Stačí jen otočit květináčem, a budete se o velikonocích muset obejít jen se zajíčky a kraslicemi.





Velikonoční zvyky

Pomlázka, zdobení kraslic, koledy - kdo by nevěděl, co všechno patří k velikonocům! Malování vajec prý začalo už tehdy, když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě a přišli do jednoho statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila pocestné. Když odešli chtěla smést pohozené skořápky, jenže byly zlaté. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných...

POMLÁZKA

O stáří velikonoční pomlázky a její po staletí nezměněné podobně svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera, žijícího ve 14.století, že se manželé a milenci v pondělí a úterý velikonoční šlehají metlami, tepají i rukou. Ospalé i lenivé prý časně z rána házejí do vody nebo alespoň polévají.
Kolem toho, kdo umí plést pomlázku (žílu, korbáč, tatar, dynovačku,šlehačku či metlu), se vždy sešlo dost malých hochů, kteří se ji chtěli naučit plést. Do pomlázky se vplétala buď červená stuhu, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké, od malých, které se nosily stočené v kapse, přes středně velké, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dva metry velké, tzv. obřadní. Na tyto pomlázky dívky a hospodyně zavěšovaly vyšívané stuhy.


ZDOBENÍ KRASLIC

Lidová legenda z Blešna u Hradce Králové vysvětluje vznik tradice malování vajíček: Když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišlido jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla kekurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila pocestné. Když odešli chtěla smést pohozené skořápky. Jaké bylo překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Selka potom každého pocestného častovala vejci, ale žádná skořápka se ve zlato už neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.





NĚKTERÉ TECHNIKY ZDOBENÍ KRASLIC

barvení v cibulových slupkách

Cibulové slupky dáme do hrnce se studenou vodou, do té vložíme čistá vejce a vaříme je deset minut. Obarvená vejce vyjmeme na suchý kousek látky, necháme oschnout a potřeme kůží ze slaniny.
vyškrabování vajec

Nejprve vejce uvaříme a vložíme je do požadovaného odstínu barvy.Obarvená vyjmeme a dáme oschnout. Na suché vejce opatrně vyškrabujeme hrotem nože, špičkou pilníku či žiletkou vzor, který si předem nakreslíme na papír. Při vyškrabování můžeme i stínovat.
vejce zdobená slámou

Uvařená, čistá vejce obarvíme na požadovaný tón. Slámu, nejlépe zječmene, připravíme tak, že ji po délce rozřízneme ostrým nožem nebožiletkou, pak ji namočíme a opatrně přes hedvábný papír přežehlíme. Zestébel stříháme různé tvary a ty na vejce nalepíme klovatinou. Lepidlo nanášíme štětečkem nebo špendlíkem. Každý kousek slámy pinzetou přeneseme na vejce a přitiskneme měkkým hadříkem.
malovaná vejce

Štětec namočíme do temperové barvy a otiskujeme ho na vejce v různých barevných k sobě ladících tónech.





KOLEDY

K barvení vajec a šlehání se váže mnoho říkanek a koled - tady jsou některé z nich:



Hody, hody doprovody,

dejte vajíčko červený!

Nedáte-li červený,

dejte aspoň bílý,

šak vám slepička

snese zase jiný... (... z Čech)


Pani kmotra, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme,

kdo nám nedá uhlídáme!

Pani kmotra,nemeškejte

barevná vajíčka dejte... (... z Moravy)



Na Chodsku i na Boleslavsku vyšlehal hospodář všechnu čeládku i rodinu, aby nebyli líní:

Dynovačka se čepejří,

ať mi má Andula nevěří,

poženeme se do dveří,

a ze dveří do kuchyně,

a z kuchyně šup do síně:

budeme se šlehat upřímně.


Pašijovým týdnem vrcholí čtyřicetidenní postní doba

Pašijový týden začal pro křesťany včerejší Květnou nedělí, letos 16. dubna. Velikonoční období pak vyvrcholí při centrálních svátcích církevního roku památkou na ukřižování na Velký pátek večer a končí příští víkend svátečními bohoslužbami k Ježíšovu vzkříšení a zmrtvýchvstání
Pro většinu ostatních lidí zůstávají Velikonoce, které letos připadají až na čtvrtý dubnový víkend, především svátky jara.

Velikonoční týden skončí pondělím, kdy se v českých zemích podle folklórních tradic chodí na koledu spojenou s pomlázkou či "mrskačkou", přičemž symbolem krásy života jsou vajíčka - kraslice.
Svátky jsou i pro nevěřící vyjádřením radosti z příchodu jara a početí nového života. K pašijovému týdnu se proto odedávna váže mnoho pověr. Na mnohé z nich středověká křesťanská církev navázala.
Velikonoce jsou hlavním svátkem církevního roku, osvětlují podstatu křesťanské víry v Boží lásku a Spasitele. Kristovo ukřižování je podle křesťanské víry výkupnou smrtí za lidské hříchy.
V pašijovém týdnu vrcholí podle liturgického kalendáře zejména pro katolické věřící čtyřicetidenní postní doba.





Lidové obyčeje od Velkého pátku

Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční, Pondělí velikonoční. Tradice těchto dnů je sice známá stovky let, nicméně není nezajímavé si v souvislosti s velikonocemi prolistovat například knihu Církevní rok a lidové obyčeje a tradice si připomenout.

VELKÝ PÁTEK

Lidé vstávali před východem slunce a odcházeli se omýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Někteří se i potápěli, mládenci z okolí Volyně se pokoušeli vytáhnout ze dna v ústech oblázek, který pak hodili levou rukou za hlavu, aby je nebolely zuby. Děvčata zase stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.

Na Velký pátek se nesmělo nic půjčovat z domácnosti, neboť s takovými předměty se dalo čarovat. Nesmělo se hýbat zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu. Nesmělo se prát ani prádlo. Pradleny říkaly, že místo do vody by prádlo namáčely do Kristovy krve.

S Velkým pátkem byla spojena i víra v zázraky. Otvírala se země, aby nakrátkou dobu odhalila ukryté poklady. Ty označovalo světélko, jindy zářící a kvetoucí kapradí, případně otvor ve skále či zdi, z něhož vycházela záře. Podle pověsti se na několik hodin otvíral i Blaník. Jinde věřili, že mohou z vody vycházet vodníci a prohánět se na koních.

BÍLÁ SOBOTA

V mnoha vsích se v tento den doma uhasila všechna ohniště. Před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a zažehnala jím oheň nový. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které věřící nosili na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem.

BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ

Toho dne se světily velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, ale i vejce, chleba a víno. Ve východních Čechách hospodář obětoval kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda. Na Šumavě lidé věřili, že vzpomínka na to, že člověk jedl o Božím hodu velikonočním posvěceného beránka, pomůže nalézt ztracenou cestu zbloudilci v lesích.

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ

Nejvýznamnější den velikonočního cyklu, kdy se odbývala pomlázka, hodování, mrskút a zdobení kraslic.
Dům od domu chodívali mládenci za děvčaty se spletenými pomlázkami (dynovačkami, mrskačkami, šlehačkami, binovačkami, na Moravě též tatary) obyčejně z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy, vinšovali a dostávali malovaná vajíčka. I když dívky při mrskání křičely, na oko utíkaly a zlobily se, byly by se velice hněvaly, kdyby nebyly vymrskány. Mnohde bylo zvykem, že v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata, někde pak polévala chlapce vodou, aby byli svěží.





V neděli si křesťané připomínají Kristovo vzkříšení

Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční. Křesťané si připomínají Kristovo vzkříšení. V noci na neděli je již začali slavit katolíci, zatímco protestanti se - stejně jako oni - scházejí k hlavním bohoslužbám až dopoledne.
Jitřní velikonoční bohoslužbu s kázáním evangelia uspořádali však v neděli už v 7 hodin ráno na Václavském náměstí pražští baptisté z vinohradského sboru s dalšími anglicky hovořícími věřícími.
Neděle zmrtvýchvstání, připomínající vzkříšení ukřižovaného Krista, je centrální slavností církevního roku, a to stejnou pro všechny jinak v mnohém rozdělené křesťanské tradice.
Velikonoce jsou pro pravidelně praktikující křesťany, jichž je podle církevních zdrojů méně než milión, slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Páně, pro většinu ostatních v českých zemích zůstávají svátky jara.
Jitřní velikonoční bohoslužbu s kázáním evangelia uspořádali však v neděli už v 7 hodin ráno na Václavském náměstí pražští baptisté z vinohradského sboru s dalšími anglicky hovořícími věřícími.
Neděle zmrtvýchvstání, připomínající vzkříšení ukřižovaného Krista, je centrální slavností církevního roku, a to stejnou pro všechny jinak v mnohém rozdělené křesťanské tradice.
Velikonoce jsou pro pravidelně praktikující křesťany, jichž je podle církevních zdrojů méně než milión, slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Páně, pro většinu ostatních v českých zemích zůstávají svátky jara.





Velikonoční svátky jsou plny pověr a zvyků

Nejvýznamnější křesťanský svátek Velikonoce, je prostoupen množstvím lidových obyčejů. Snad pro jeho historii, kde se mísí pohanské zvyky s náboženskou liturgií, která mu přisuzuje symboly utrpení a zmrtvýchvstání Krista, je původ některých obrazů nejasný. Pro veřejnost konce dvacátého století zůstal stále živý hlavně zvyk velkého úklidu v domácnostech, který má rovněž vyšší smysl
Velikonoce začínají Květnou nedělí, která zahajuje pašijový týden. V kostele se světí pruty z jív - kočičky, procesí věřících dřív vycházelo z kostela do polí. Pašije, příběh ukřižování a znovuzrození Krista, znázorňují křížové cesty v kostelích i volném prostranství. Hrané pašije dodnes předvádějí, i když kvůli turistům až v létě, obyvatelé Hořic na Šumavě.
Škaredá středa měla ráz úklidu. Nazývala se také Sazometná, podle zvyku smýčení domů a komínů. Tradovalo se, že takový důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu. Zelený čtvrtek podle příjezdu Krista do Jeruzaléma a jeho vítání ratolestmi má další zvyk v točení řehtaček a klepání, protože podle tradice v ten den odlétají zvony do Říma. Hospodyně také pekly jidášky z kynutého těsta jako připomínku na apoštola, který Krista před jeho popravou zradil.
Pietním svátkem je Velký pátek - den biblického ukřižování. Pro křesťany to je čas nejpřísnějšího půstu. Kromě toho, že se na venkově nesmělo pracovat, přetrvávaly hlavně na vesnicích největší pohanské pověry, jako otevírání pokladů, víra v zázračnou moc studánek. Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli.

Velikonoce vrcholily Bílou sobotou, kdy se vrátily zvony z Říma, jedly se pokrmy doplněné jarní zeleninou a bylinami velikonoční sekaná. V neděli na Boží hod velikonoční světili faráři přinesené mazanace, chlapci chodili na koledu pro malovaná vejce, které barvily dívky.
Pondělí velikonoční vynikalo pomlázkou, šviháním děvčat proutky. Význam tradice je z dob předkřesťanských - mladé mízou se plnící větvičky byly symbolem plodnosti. Darované vajíčko znamená vyznání lásky. Místní zvyky mají dodnes odlišnosti, například někde přebírají aktivitu v pondělí dívky a polévají chlapce vodou. Se svátkem jara mají Velikonoce spojenou tradici vynášení morany nebo smrtky představující zimu a konec její vlády





I VELIKONOCE JSOU OBDOBÍM DÁRKŮ

Nejen o Vánocích, ale i o Velikonocích se lidé obdarovávají - to aby je prý "nepokakal beránek". Zatímco však v prvním případě dělá radost dětem Ježíšek, Santa Claus či Děda Mráz, o svátcích jara má nejvíce práce zajíc. Však mu také v některých zemích dávají za okno mrkev či list salátu a věří, že ho tím přilákají. Do Bavorska prý velikonoční zajíček "přišel" už v 17.století. V Dánsku slaví takzvaný svátek hojnosti už sedm týdnů před Velikonocemi. Ve Francii dostávají děti čokoládová vajíčka. V italském pojetí bývají Velikonoce dobou cestování a setkávání se s přáteli. Angličané pomlázku neznají, na Slovensku se naopak "šibe" čili šlehá pomlázkou a čím dál víc na východ se ujal zvyk polévání vodou nebo voňavkou. Všude však provázejí Velikonoce zdobená vejce jako symbol nového života.





KRASLICE NA POSLEDNÍ CHVÍLI

Našim předkům pomáhala při barvení velikonočních vajíček příroda. I dnes se lze tohoto úkolu zhostit bez chemie. Tradiční barvení v cibulových slupkách můžete obměnit mramorováním. Cibulové slupky necháme vyluhovat, odvar přecedíme a kápneme do něj olej. Ponoříme vařená vejce. Jindy smícháme v misce nastříhané cibulové slupky, různě dlouhé kousky pažitky, jarního osení, rozdrcené skořápky apod. Směs navršíme na pruh gázy či silonové punčochy a obalíme přes vajíčko. Vhodné jsou i lístečky nebo drobné květy jarních rostlin předem namočené ve vodě. Balíček dobře ovážeme nití a dáme vařit. Po sejmutí vejce potřeme tukem.






Velikonoce - svátky jara

Mnoho z jarních tradičních návazností bylo již spěchem doby zapomenuto a zbyly nám jenom kytky kočiček, vajíčka bílá i barevná, kraslice a také pomlázky. Z velikonoční stravy je to hlavně špenát, vařený v mnoha domácnostech o zeleném čtvrtku. Potřebu vitaminu C, který přes zimu měla lidová kuchyně především z kysaného zelí, moudrost tradice upřednostňovala v jarním a velikonočním období téměř ve všem zeleném, vyrostlém na zahrádce a za humny. Petržel a pažitka se rychlila v květináči za oknem, nejenom do pokrmů, ale i na zdobení vajíček přírodní batikou, kdyby náhodou sníh zůstal ležet až do Velikonoc. Stejně tak se nechávaly narašit snítky břízy a vrby, aby ozelenilo velikonoční prostředí.





Velikonoce – svátky jara

Celé velikonoční období provázel vypučený hrách zvaný "pučálka". Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s hrozinkami, to v tom případě, že byl v postním období velikonočním očekáván k námluvám ženich. Naklíčený hrách byl zdrojem vitamínů a my se s ním setkáváme společně s naklíčenými obilnými zrny v receptech současné zdravé výživy. A jak pučálku připravovali naši předkové? Hrách zalili v široké nádobě na dva prsty vlažnou vodou. Dva dny ho nechaly napučet na teplém místě. Potom přebytečnou vodu slili tak, aby byly hrášky jenom částečně ponořeny. Třetím dnem už začínají rašit klíčky. Pučálka se nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle na pánvi.





Velikonoční strava

Do staročeské velikonoční stravy patřila hlavně bylinková polévka. Tato polévka je výborná s zejména s chlebovými topinkami. O Velikonocích se tak, jako po celý rok, s vejci, zejména na vsi, vůbec nešetřilo. Na Hod boží velikonoční měla rodina sníst jedno vejce společně. Tento obřad jí měl udržet pohromadě. Vejce smažená na slanině s množstvím nasekaných kopřiv, pažitky a vzrostlé cibule, patřila k nejvítanějším pokrmům pro hosty. Na Domažlicku vařili hrnec vajec na tzv. "klechtny". I se skořápkou se vejce vařila ve slaném a kmínové roztoku. Potom se skořápky naťukly a v témže odvaru se nechaly den zaležet. Získaly zajímavou chuť a mramorování. Lidová tradice z pohledu naší uspěchané doby se může zdát něčím, co je už dávno překonané. Její podstatou je však úzké spojení člověka s přírodou, respektem a pokorou k přírodním cyklům roku, života, meteorologickým jevům a pří rodním úkazům.





Historie Velikonoc

Velikonoční svátky slaví lidé věřící i nevěřící, a každý jimi vítá a uctívá to, co považuje za vhodné vítat a ctít. Někdo významnou událost z historie svého národa, jiný zázrak, další přicházející jaro a v něm věčný koloběh života. I když se říká, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, faktem je, že původně šlo o svátek židovský. Židé ho nazývali „pésáh“ a považovali ho za každoroční připomínku odchodu Hebrejců z Egypta. Křesťané tyto svátky slavili původně s Židy. Rozdíl byl pouze v tom, že si během nich připomínali Kristovy poslední chvíle před smrtí, jeho ukřižování a především z mrtvýchvstání.





Velikonoce

V závislosti na úplňku bývají Velikonoce stanovovány jak známo v období mezi 22.březnem a 25. Dubnem. Velikonoce byly a jsou obdobím obdarovávání, které mělo být – kromě odpouštění dluhů, nevyžadování otrocké práce apod. – výrazem radosti nad Ježíšovým vzkříšením. Společně s přáními si lidé posílali různé dárky. K nim kromě jídel ) mazanců, beránků, vajíček nebo jidášků s medem) patřilo především do karabáče spletené vrbové proutí neboli pomlázka. Té se říkalo také šlehača, mrskačka, mrzkouz, binovačka či dingus, a lidé o ní věřili, že dokáže „pomladit“ neboli omladit jak lidi, tak zvířata. Stejné poslání mělo mít také polévání vodou.





Velikonoce a beránek a kočičky

Beránek se v souvislosti s Velikonocemi objevuje nejen u Židů, ale také u křesťanů. Spojení Ježíše s výrazem „beránek Boží“ má být podle Slovníku biblické kultury připomínkou faktu, že rozsudek smrti, jímž se obětoval za ostatní, přijal právě ve chvíli, kdy býval obětován židovský velikonoční beránek. Se svátky jara, jak se někdy Velikonocům říká, souvisejí neodmyslitelně i kočičky, přesněji svěcené kočičky. Ty byly v Evropě zvoleny coby „poslové jara“ nahrazující palmové ratolesti, jimiž byl ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán. Podobné jarní poselství plnily však i výhonky docela obyčejných kopřiv, jahodníku a dalších „divokých“ plodin, které hospodyně přidávaly do velikonočních nádivek.





Velikonoce a vajíčka

Co se vajíčka týče, prastarý zvyk darovat je, se vztahuje k dávným pohanským rituálům. Málo je známo, že jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti zřejmě Egypťané. Vejce bývala v době Velikonoc také součástí dnes již víceméně zapomenutých her. Jednou z nich bylo v minulém století u nás velmi rozšířené házení kudly na kudrnu a vejce. Kudrna byl míč z volských chlupů, které kluci pečlivě střádali celou zimu. O Velikonocích soutěžili, čí nůž se zabodne blíže kudrny. Vítěz pak měl právo házet kudrnou jako první na vejce ( samozřejmě uvařená natvrdo), která byla na trávníku rozestavěna do řady. Kdo jich zasáhl nejvíce, mohl jich také nejvíce sníst.





Velikonoční perlička

Jak známo, velikonoční vajíčka nosí v mnoha zemích zajíček coby symbol zmíněného koloběhu života. Počátkem 90.let našeho století však prý australská vláda rozhodla, že se musí lišit od ostatních anglosaských zemí, v nichž vládne zaječí doručovatel, a tak zde začal vajíčka nosit hraboš Bilby.
Vejce se odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. Svátky jsou i pro nevěřící vyjádřením radosti z příchodu jara a početí nového života.
10.02.2008 19:21:12
tjcerneves
Nalezenci.cz - naděje pro všechny miláčky
Stránky obecního úřadu obce Černěves.

drogy-info.cz
Teď je čas darovat krev
TJ Černěves byla založena v roce 1993.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one